hlava
[hlava]
(2. j. -vy)
podstatné jméno rodu ženského
1.
u člověka horní, u zvířat přední část těla, v níž je uložen mozek, počátek trávicí trubice a některé smyslové orgány (oči, uši, nos, ústa):
lidská / psí / prasečí hlava
holá / vyholená / plešatá hlava bez vlasů
temeno / týl / pokožka hlavy
poranění / úraz hlavy
opěrka hlavy
otočit hlavu doprava / doleva
umýt si hlavu šamponem vlasy
zavrtět hlavou vyjádřit nesouhlas
Často ho bolí hlava.
Uznale pokývali hlavou.
Byl o hlavu větší / vyšší než ona.
2.
maso jatečných zvířat a ryb z hlavy 1 • pokrm z něj připravený:
ovar z vepřové hlavy
vývar z rybích hlav, ocasů a vnitřností
nadívané vepřové hlavy
vařená telecí hlava s bramborovým salátem
3.
sídlo myšlení, uvažování, cítění, paměti ap., mysl, rozum:
mít chytrou / bystrou hlavu
Pokud jste pracovali hlavou, zaměstnejte na čas ruce. duševně
Odjakživa jsem uměl dobře počítat z hlavy. zpaměti
Takový zážitek se nedá z hlavy vymazat.
Tak mě ovlivňoval, že jsem nemyslela vlastní hlavou.
4.
fyzická existence, život:
Když jde o hlavu, žerty stranou.
Dav ho pronásledoval a žádal jeho hlavu. smrt
Říkával, že by v boji proti pohanství rád obětoval i hlavu.
Mafie na jeho hlavu vypsala odměnu 100 tisíc dolarů. za dopadení, zabití
5.
jednotlivý člověk, jednotlivec, osoba, obyvatel:
Moudré hlavy z regionu se dostaly i do učebnic.
Jde o tradiční televizní dokument, v němž se střídají mluvící hlavy s archivními materiály.
Z korunovaných hlav na setkání dorazili holandská královna, jordánský král či monacký kníže. panovníků, vládců
Obě země jsou v přepočtu na hlavu největšími znečišťovateli ovzduší.
Pokud čistý měsíční příjem na hlavu nedosáhne životního minima, rodiny dostanou peněžitou pomoc.
6.
vedoucí, společensky vysoce postavená nebo důležitá osoba v nějakém společenství:
hlava státu prezident
hlava katolické církve papež
zvolit hlavu města starostu
jmenovat hlavu vlády premiéra
Hlavou gangu je podle policejních informací 54letý podnikatel. vůdcem
Když jim zemřel otec, jako nejstarší se dostal do role hlavy rodiny a musel pomáhat matce vychovávat pět bratrů.
7.
(nejvyšší, horní, přední) část něčeho tvarem nebo umístěním připomínající hlavu 1, vrchol:
hlava komína / věže
krájení zelných hlav
Pro začínající či méně zkušené hráče je vhodnější větší hlava tenisové rakety.
Před zimou k hlavám růží přihrneme zeminu promísenou s kompostem.
Mezi ohrožené houby patří hřib královský, jehož hlava je nafialovělá.
tech. šroub s šestihrannou hlavou
□ hlava komety astronomie
jádro komety s plynným obalem (komou), který ho obklopuje
□ hlava parfému kosmetika
horní vrstva vonných složek uvolňující se z parfému nejdříve, nemající však dlouhou trvanlivost
□ hlava svalu anatomie
masitá část, kterou pokračuje začáteční úsek svalu připojený pomocí šlachy ke kosti
□ kočičí hlavy
oblé přírodní dlažební kameny • dlažba z nich zhotovená
8. i pomnožné hlavy
část něčeho, kam se zprav. pokládá hlava 1, čelo:
Do hlavy postele položte natřesené polštáře.
Maminka seděla v hlavách postele.
U hlavy a u paty hrobu jsou položeny velké ploché kameny.
Náhrobek je v hlavách hrobu vztyčován po uplynutí jednoho roku od pohřbu.
Kazatel stál u hlavy rakve.
V hlavách rakve jsou umístěny dva velké věnce.
9. technika
(klíčová) část zařízení, stroje, přístroje umožňující jeho fungování, využití k danému účelu:
výrobce hliníkových hlav do motorů
Vůz má v hlavě volantu ukrytý airbag.
Necháte-li tiskárnu delší dobu odpočívat, může v mikroskopických tiskových hlavách inkoust zaschnout.
K těžení uhlí z porubní stěny horník používá zásekový stroj s otočnou vrtací hlavou.
Závitořezná hlava z uhlíkové oceli je určená pro upínání závitníků.
10. právo, administrativa
obsahově samostatná a graficky oddělená část textu nějakého dokumentu, zkr. hl. syn. kapitola:
první hlava trestního zákona
hlava III Listiny základních práv a svobod
Premiér stvrdil podpisem sedmou hlavu smlouvy.
Čtvrtá hlava stanov popisuje obecná pravidla pro činovníky.
Ústava ČR je vnitřně členěna na hlavy, články a odstavce.
◊ bez hlavy a paty expresivní
takový (projev, text ap.), který nemá, nedává smysl • takovým způsobem (se vyjadřovat)
◊ bít někoho hlava nehlava ◊ expresivní mlátit někoho hlava nehlava
intenzivně, bezohledně, surově někoho bít
◊ bít se do hlavy ◊ expresivní tlouct se do hlavy
velmi si něco vyčítat, velmi něčeho litovat
◊ blbnout / zblbnout někomu hlavu kolokviální
1. vyvolávat, vyvolat v někom zmatek a mylné, nesmyslné názory a postoje • záměrně někoho plést, splést, mást, zmást
2. vyvolávat, vyvolat v někom (falešné) milostné naděje a milostný zmatek, svádět, svést někoho
◊ bliknout někomu v hlavě ◊ bliknout někomu hlavou
náhle přijít na mysl, napadnout:
V hlavě jí blikla vzpomínka na loňské léto.
Hlavou mi bliklo, jestli není na čase se vrátit.
◊ blýsknout někomu hlavou ◊ blýsknout někomu v hlavě
náhle přijít na mysl, napadnout:
Ve třetím setu jí blýsklo hlavou, že může zápas ještě zvrátit.
V hlavě mu najednou blýskl nápad.
◊ budou padat hlavy
kvůli vážnému pochybení, nedbalosti budou propuštěni nebo sesazeni ze svých funkcí vedoucí představitelé státu, organizace ap.
◊ být o hlavu kratší
přijít o hlavu, být sťat
◊ být otevřená hlava ◊ být hlava otevřená
být chytrý, důvtipný, schopný učit se a své schopnosti účinně využívat
◊ být padlý na hlavu expresivní◊ být na hlavu padlý expresivní
být hloupý, pomatený, bláznivý
◊ být postavený na hlavu ◊ být na hlavu postavený
(zprav. o nějakém společenském jevu) být nesmyslný, absurdní, nepochopitelný
◊ dát / položit / dávat (za něco / někoho) hlavu na špalek expresivní
1. zaručit se, ručit za něco, za někoho
2. nabídnout, nabízet své odstoupení z funkce
◊ dát hlavy / hlavu dolů
1. být zkroušený, přestat se snažit, když se něco nedaří
2. dát hlavu dolů být pokorný, přijmout skutečnost takovou, jaká je
◊ dát hlavy / hlavu nahoru
vzchopit se, dál se snažit, i když se něco nedaří
◊ dát hlavy dohromady
společně se zamyslet, poradit
◊ dělat / udělat někomu těžkou hlavu
působit, způsobit někomu starosti
◊ [dělat něco] hlava nehlava
(dělat něco) bez rozmyslu, nevybíravě, bezohledně
◊ [dělat něco] s lehkou hlavou
(dělat něco) bezstarostně, s klidem
◊ dělat si z něčeho / s něčím (těžkou / velkou) hlavu
trápit se kvůli něčemu, dělat si starosti
◊ drbat si hlavu expresivní
litovat něčeho, zklamaně si něco vyčítat
◊ dubová hlava expresivní◊ hlava dubová expresivní
1. tvrdohlavost, umíněnost jako vlastnost • tvrdohlavý, umíněný člověk
2. nedostatek chápavosti, rozumu • nechápavý, hloupý člověk
3. zapomnětlivost jako vlastnost • zapomnětlivý člověk
◊ [dům / střecha ap.] někomu padá na hlavu
dům, střecha ap. je ve zchátralém stavu a rozpadá se
◊ hlava mě bolela jak(o) střep expresivní
velmi silně, nepříjemně mě bolela hlava:
Když jsem ráno vstala, hlava mě bolela jako střep.
◊ hlavou zeď neprorazíš
svého cíle nemůžeš dosáhnout přímo, musíš zvolit jinou, nepřímou taktiku
◊ hlavu mu (nikdo) neutrhne expresivní
za chybu, prohřešek, neúspěch ap. mu nikdo nic hrozného neudělá
◊ hlavu vzhůru!
měj, mějte odvahu, vzchop se, vzchopte se
◊ hodit / házet někomu něco na hlavu expresivní
1. svalit, svalovat zodpovědnost na někoho, výmluvou ap. se zbavit, zbavovat viny a nespravedlivě ji přenést, přenášet na někoho jiného
2. prudce, rozzlobeně něco na první pohled odmítnout, odmítat, nepřijmout, nepřijímat, vrátit, vracet jako nevyhovující
◊ hodit / házet to / něco za hlavu
nedělat si (už) s něčím starosti, už si to nepřipustit, nepřipouštět
◊ horká hlava
1. ukvapenost, vznětlivost jako vlastnost • jednání bez rozmyslu
2. ukvapený, vznětlivý člověk
◊ hustit někomu něco do hlavy kolokviální vyšší
1. intenzivním a vytrvalým mluvením někoho o něčem přesvědčovat
2. násilně nebo nadmíru někomu něco vštěpovat
◊ chytat se / chytit se za hlavu
být rozčilený až zoufalý, vyjadřovat, vyjádřit nespokojenost, zklamání, lítost
◊ (je tam) hlava na hlavě expresivní
(je tam) velké množství lidí
◊ [jít / skočit / vrhnout se ap.] do něčeho po hlavě
pustit se do něčeho bez rozmýšlení, bez zábran, spontánně
◊ jít hlavou proti zdi
snažit se o nemožné • neústupně jít proti (nepřekonatelné) překážce, přesile ap.
◊ kroutit / vrtět hlavou (nad něčím)
vyjadřovat nad něčím pochybnost, nedůvěru, údiv ap., divit se
◊ lámat si s / nad něčím hlavu ◊ lámat si hlavu s / nad něčím
usilovně, dlouho o něčem přemýšlet • dlouho něco rozebírat z různých hledisek
◊ ležet někomu v hlavě
nutit někoho stále o něčem, o někom přemýšlet, ustavičně se někomu v mysli připomínat • znepokojovat, tížit někoho
◊ mít čistou hlavu ◊ [dělat něco] s čistou hlavou
1. být schopen jasně, logicky uvažovat, myslet, být schopen plně se na něco soustředit:
Nejlíp se mi dělá po ránu, když je člověk odpočinutý a má čistou hlavu.
Chápu, že když se člověk napije, nemá čistou hlavu.
Zápas jsme hráli v klidu a s čistou hlavou.
2. být střízlivý:
Policistům bylo jasné, že řidič určitě nebude mít čistou hlavu, a tak mu dali dýchnout do přístroje.
Nealkoholické pivo budeme točit zdarma, aby se lidé, kteří sem jedou autem, mohli bezpečně a s čistou hlavou vrátit domů.
◊ mít děravou hlavu
být zapomnětlivý, nic si nepamatovat
◊ mít dobrou hlavu (na něco)
být inteligentní • díky své inteligenci v něčem vynikat
◊ mít hlavu a patu
být smysluplný, rozumný, logicky uspořádaný, mít svůj řád a smysl
◊ mít hlavu (děravou) jak(o) cedník expresivní
snadno a často zapomínat, být velmi roztržitý a zapomnětlivý
◊ mít hlavu jak(o) koleno
být holohlavý
◊ mít hlavu jak(o) (pátrací) balon
1. pociťovat nepříjemnou bolest hlavy, tlak v hlavě
2. být zahlcen informacemi, starostmi ap.
◊ mít hlavu jak(o) škopek expresivní
být zahlcen informacemi, starostmi ap.
◊ mít hlavu v oblacích ◊ chodit s hlavou v oblacích
mít nerealistické představy, očekávání • být zasněný
◊ mít hlavu v pejru kolokviální
být zahlcen starostmi, problémy a intenzivně hledat jejich řešení
◊ mít jasnou hlavu ◊ [dělat něco] s jasnou hlavou
1. být schopen jasně, logicky uvažovat, být schopen se na něco plně soustředit (zejména oproštěním se od problémů, starostí)
2. být střízlivý
3. být duševně svěží, být schopen racionálního uvažování, jednání
◊ mít máslo na hlavě expresivní
nést vinu za něco • mít (veřejnou) ostudu kvůli dřívějšímu provinění
◊ (mít na hlavě) vrabčí hnízdo expresivní
(mít) rozcuchané vlasy nebo ležérní účes v chlapeckém stylu
◊ mít něčeho / někoho plnou hlavu
ustavičně na něco, na někoho myslet, být něčím, někým silně zaujatý
◊ mít něčeho (až) nad hlavu kolokviální
mít něčeho příliš a stačit, zvládat to jen obtížně, popř. bez chuti • být pracovně krajně zatížený nebo přetížený
◊ mít oči navrch hlavy
1. ohromeně se něčemu divit
2. užasle něco, někoho obdivovat
◊ mít střechu nad hlavou
1. mít stálé bydlení v pronajatém nebo vlastním bytě, domě
2. mít alespoň provizorní ubytování, přístřešek
◊ mít svou / svoji hlavu ◊ mít tvrdou hlavu
rozhodovat se podle své vůle bez ohledu na druhé • trvat na svém postoji, být neústupný, tvrdohlavý
◊ mít to v hlavě (dobře) srovnané
1. být chytrý a důvtipný • umět myslet logicky a systematicky
2. mít něco pečlivě promyšlené • jednat cílevědomě a vědět, co je opravdu důležité
◊ mít v hlavě
být podnapilý
◊ mít v hlavě piliny hanlivé
být hloupý, neinteligentní
◊ mít v hlavě prázdno
1. (dočasně) nebýt schopen (složitějšího) přemýšlení • nebýt schopen si na nic vzpomenout
2. být hloupý
◊ mít (z něčeho) v hlavě galimatyáš kolokviální vyšší
být (z něčeho) zmatený, popletený, nevyznat se v něčem
◊ mít (z něčeho) zamotanou hlavu expresivní
být zmatený z nastalé situace a nebýt si jistý jejím řešením, neumět si poradit
◊ nalít někomu něco do hlavy expresivní
1. někoho něco naučit rychle, ale povrchně
2. někoho o něčem přesvědčit
◊ napravit někomu hlavu
přivést, donutit někoho k poslušnosti, přimět k rozumnému jednání
◊ nasadit někomu brouka / brouky do hlavy
vzbudit v někom pochybnosti, podezření, znepokojit někoho a přimět ho k přemýšlení, zkoumání:
Účelově vyslovená lež může někomu nasadit brouka do hlavy.
Manažer mi svou nabídkou nasadil brouka do hlavy.
Některé knihy dětem před spaním nasadí brouky do hlavy.
◊ nasazovat / nasadit někomu / na někoho psí hlavu expresivní
nespravedlivě, nenávistně někoho z něčeho obviňovat, obvinit, pomlouvat, pomluvit • přisuzovat, přisoudit někomu to nejhorší
◊ něco / někdo straší někomu v hlavě expresivní
něco nebo někdo zaměstnává něčí myšlení, pozornost, znepokojuje ho
◊ něco blesklo / proběhlo / projelo někomu hlavou expresivní
něco někoho náhle napadlo, najednou se mu to připomnělo
◊ něco se někomu honí hlavou ◊ něco se někomu honí v hlavě
někdo o něčem (usilovně) přemýšlí, na něco myslí, něco se mu neodbytně vrací do mysli
◊ nechat si kálet na hlavu ◊ vulgární nechat si srát na hlavu
nechat se využívat, nebránit se ústrkům a ponižování
◊ nechat si to / něco projít hlavou
důkladně si něco rozmyslet, uvážit to ve všech souvislostech
◊ nejde mu to z hlavy
je tím stále znepokojený a pořád na to myslí, nemůže na to zapomenout a stále se k tomu v myšlenkách vrací
◊ někomu jde (z toho) hlava kolem
na někoho je toho až příliš, je (z toho) unavený, zmatený, bezradný
◊ někomu přeskočilo (v hlavě) expresivní
někdo jedná nerozumně, nelogicky, zbrkle
◊ někomu se (konečně) rozsvítilo (v hlavě) expresivní
někdo něco náhle pochopil, něco si uvědomil
◊ někomu třeští hlava expresivní
někdo pociťuje velmi silnou, nepříjemnou bolest hlavy
◊ někomu v hlavě hlodá / vrtá červíček / červík / červ (něčeho) expresivní
někdo neustále na něco myslí, má utkvělou, neodbytnou myšlenku, znepokojivý pocit
◊ nemít kam / kde složit hlavu
nemít místo, kde bydlet, přespat
◊ nemít to v hlavě v pořádku
nebýt psychicky normální, duševně zdravý
◊ nosit něco v hlavě
na něco (stále) myslet • pamatovat si něco
◊ od hlavy (až) k patě expresivní
1. zdůrazňuje okolnost, že jde o celý, celkový zevnějšek nebo o celé tělo, zcela
2. (při prohlížení něčího zevnějšku) zdůrazňuje okolnost, že jde o pozornou, zevrubnou prohlídku, důkladně
◊ odejít / odcházet se vztyčenou hlavou
uznat, uznávat svůj neúspěch, porážku a opustit nějakou situaci, funkci ap. hrdě, sebevědomě
◊ omlátit / otlouct někomu něco o hlavu expresivní
někomu něco důrazně připomenout, vyčíst, vynadat mu za to
◊ padat / padnout na něčí hlavu
(zprav. o vině, odpovědnosti ap.) být připisován, připsán někomu (který tak musí nést patřičné následky)
◊ [podrbat se / drbat se / poškrábat se ap.] na hlavě
projevit, projevovat rozpaky nebo bezradnost • zdráhat se, váhat, rozmýšlet se
◊ poplést / plést někomu hlavu
1. vyvolat, vyvolávat v někom zmatek a mylné, nesmyslné názory a postoje, zmást, mást někoho
2. vyvolat, vyvolávat v někom (falešné) milostné naděje a milostný zmatek, svést, svádět někoho
◊ porazit někoho / něco na hlavu ◊ na hlavu porazit někoho / něco
drtivě, úplně někoho, něco porazit, přemoct
◊ postavit něco na hlavu expresivní
podstatně něco změnit, přeměnit, převrátit
◊ postavit si / stavět si hlavu
být neústupný ve svém rozhodnutí, přesvědčení • tvrdohlavě něco odmítat, něčemu vzdorovat
◊ přerůst / přerůstat někomu přes hlavu
1. vyžadovat víc, než jsou něčí schopnosti, vymknout se, vymykat se někomu z kontroly
2. začít, začínat odmítat poslušnost a stát se, stávat se samostatným • předstihnout, předstihovat někoho, stát se, stávat se lepším
◊ převracet něco v hlavě
usilovně o něčem přemýšlet, rozebírat to z různých hledisek
◊ přijít o hlavu
1. být popraven
2. expresivní být sesazen, odvolán ze své pracovní, zprav. vedoucí funkce
◊ přijít o střechu nad hlavou ◊ ztratit střechu nad hlavou
ztratit stálé bydlení, nemít kde bydlet
◊ pustit / vypustit něco / někoho z hlavy expresivní
přestat na něco, na někoho myslet a už se tím, jím dále nezabývat
◊ ručit za něco / někoho (vlastní / svou) hlavou
nést za něco zodpovědnost, následky v případě nenáležitého stavu • brát si za někoho zodpovědnost, být si jistý jeho bezúhonností nebo jinými osobnostními kvalitami
◊ ryba smrdí / páchne od hlavy
chyba je ve vedení, které může nepříznivě ovlivňovat i své podřízené, a proto je potřeba ho vyměnit
◊ sklopit / klopit hlavu
1. projevit, projevovat zahanbení, stud
2. vyjádřit, vyjadřovat rezignaci, nedostatek sebedůvěry
◊ skočit / vrhnout / vrhat se do něčeho po hlavě
pustit se, pouštět se do něčeho bez váhání, velmi intenzivně, často i bez rozmyslu
◊ skopová hlava hanlivé◊ hlava skopová hanlivé
hloupý, omezený člověk, hlupák (často jako nadávka)
◊ stavět se / postavit se na hlavu
usilovně se o něco pokoušet, pokusit a přesto neuspět
◊ [stoupnout / vlézt / jít ap.] někomu do hlavy
1. (o slávě, úspěchu ap.) zbavit, zbavovat někoho skromnosti, sebekritičnosti a vyvolat, vyvolávat jeho pýchu, domýšlivost
2. (o alkoholickém nápoji) způsobit, způsobovat opilost, opít někoho
◊ strčit / strkat hlavu do chomoutu expresivní
1. oženit se, ženit se, vdát se, vdávat se
2. dostat se, dostávat se pod něčí moc, vliv, podřídit, podřizovat se někomu, něčemu
◊ strkat / strčit / schovat (před něčím) hlavu do písku
nechtít si přiznat, připustit existenci něčeho nepříjemného, nebezpečného ap.
◊ strkat / strčit hlavu do oprátky
vystavovat se, vystavit se nebezpečí vlastním jednáním, riskovat
◊ střežit / hlídat / opatrovat / chránit něco / někoho jak(o) oko v hlavě
pečlivě, úzkostlivě něco, někoho hlídat, střežit
◊ svolávat / sesílat / pouštět (na něčí hlavu) hromy a blesky expresivní
ostře projevovat svou nespokojenost, vyhrožovat někomu
◊ sypat si / nasypat si popel na hlavu ◊ sypat si / posypat si hlavu popelem
veřejně uznávat, uznat svou chybu, vinu a litovat svého činu (i za cenu sebeponížení)
Podle starozákonního zvyku projevovat smutek, lítost, pokání ap., zaznamenaného v bibli na několika místech.
◊ to mi hlava nebere expresivní
to nechápu, tomu nerozumím:
Míval jsem ho rád, ale co teď předvádí, to mi hlava nebere.
◊ to není z mé hlavy
to jsem (si) nevymyslel já (ale někdo jiný)
◊ točí se / motá se [mu ap.] (z něčeho) hlava
1. je mu ap. nevolno, na omdlení • má závrať, ztrácí rovnováhu
2. je (z toho všeho) velmi překvapený, rozrušený, je zahlcený silnými dojmy a není schopen vše myšlenkově zpracovat • je oslněný slávou, úspěchem ap.
◊ věšet hlavu
být sklíčený, ztrácet naději, odvahu, víru v úspěch
◊ víc hlav víc ví
větší množství lidí (s různými schopnostmi a zkušenostmi) najde rychleji, snadněji vhodné řešení problému
◊ vrtat někomu hlavou kolokviální vyšší
nutit někoho k neustálému přemýšlení, vyvolávat v někom starosti, znepokojení, zvědavost ap.
◊ vsadit hlavu na něco ◊ vsadit hlavu, že…
být si něčím jistý, nepochybovat o něčem, plně se za to zaručovat
◊ vtloukat / vtlouct někomu něco do hlavy expresivní
nutit, přinutit někoho něco si zapamatovat nebo něčím se řídit • složitě a pracně, příp. násilím někoho něco učit, naučit
◊ vyčistit si / čistit si / provětrat si / vyvětrat si hlavu
duševně si odpočinout, odpočívat zejména pobytem na čerstvém vzduchu, zbavit se, zbavovat se zájmovou činností ap. nepříjemných myšlenek, odreagovat se, odreagovávat se
◊ vyhnat / vytlouct někomu něco z hlavy expresivní
donutit někoho na něco zapomenout, přestat se něčím zabývat
◊ vykouřilo se mu to / něco z hlavy expresivní
úplně něco zapomněl, nic si z toho nepamatuje
◊ vzít někoho (něčím) po hlavě expresivní
uhodit, udeřit někoho (něčím) silně do hlavy
◊ vzít si (něco) do hlavy
pevně se pro něco rozhodnout, umínit si, usmyslit si něco
◊ z toho [mě ap.] hlava nebolí
to pro mě ap. není důležité, tím se netrápím, s tím si nedělám starosti:
Co si o mně myslíš ty, z toho mě hlava nebolí.
Jak funguje firma, se nikdy moc nestaral, hlava ho z toho nebolí ani teď.
◊ zachovat (si) chladnou hlavu
uchovat si střízlivé, rozumné uvažování v náročné situaci, nepodlehnout panice
◊ zamotat někomu (něčím) hlavu expresivní
vyvolat v někom zmatek, zkomplikovat někomu přemýšlení, rozhodování ap.
◊ zchladit (horké) hlavy
uklidnit napjatou situaci • potlačit něčí zuřivost, rozbouřené emoce
◊ ztratit / ztrácet hlavu
ztratit, ztrácet kontrolu nad svým jednáním, chováním a podlehnout, podléhat emocím, pozbýt, pozbývat rozvahy
► hlavinka
[hlavɪŋka]
(2. j. -nky, 2. mn. -nek)
podstatné jméno rodu ženského
1.
syn. hlavička 1:
blonďatá hlavinka
dívky s natupírovanými hlavinkami
Lenčina hlavinka se mu opřela o rameno.
Tři dny měla na hlavince bouli.
2.
syn. hlavička 2:
Ať se dopracuje k odpovědi sama, ať si trošičku potrápí svou hlavinku.
Zajímalo mě, co mají místní lidé v hlavinkách.
3.
syn. hlavička 3:
Jste chytrá hlavinka, odhalila jste nás.
zdrobnělé → hlavička
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[hlava]
(2. j. -vy)
podstatné jméno rodu ženského
1.
u člověka horní, u zvířat přední část těla, v níž je uložen mozek, počátek trávicí trubice a některé smyslové orgány (oči, uši, nos, ústa):
lidská / psí / prasečí hlava
holá / vyholená / plešatá hlava bez vlasů
temeno / týl / pokožka hlavy
poranění / úraz hlavy
opěrka hlavy
otočit hlavu doprava / doleva
umýt si hlavu šamponem vlasy
zavrtět hlavou vyjádřit nesouhlas
Často ho bolí hlava.
Uznale pokývali hlavou.
Byl o hlavu větší / vyšší než ona.
2.
maso jatečných zvířat a ryb z hlavy 1 • pokrm z něj připravený:
ovar z vepřové hlavy
vývar z rybích hlav, ocasů a vnitřností
nadívané vepřové hlavy
vařená telecí hlava s bramborovým salátem
3.
sídlo myšlení, uvažování, cítění, paměti ap., mysl, rozum:
mít chytrou / bystrou hlavu
Pokud jste pracovali hlavou, zaměstnejte na čas ruce. duševně
Odjakživa jsem uměl dobře počítat z hlavy. zpaměti
Takový zážitek se nedá z hlavy vymazat.
Tak mě ovlivňoval, že jsem nemyslela vlastní hlavou.
4.
fyzická existence, život:
Když jde o hlavu, žerty stranou.
Dav ho pronásledoval a žádal jeho hlavu. smrt
Říkával, že by v boji proti pohanství rád obětoval i hlavu.
Mafie na jeho hlavu vypsala odměnu 100 tisíc dolarů. za dopadení, zabití
5.
jednotlivý člověk, jednotlivec, osoba, obyvatel:
Moudré hlavy z regionu se dostaly i do učebnic.
Jde o tradiční televizní dokument, v němž se střídají mluvící hlavy s archivními materiály.
Z korunovaných hlav na setkání dorazili holandská královna, jordánský král či monacký kníže. panovníků, vládců
Obě země jsou v přepočtu na hlavu největšími znečišťovateli ovzduší.
Pokud čistý měsíční příjem na hlavu nedosáhne životního minima, rodiny dostanou peněžitou pomoc.
6.
vedoucí, společensky vysoce postavená nebo důležitá osoba v nějakém společenství:
hlava státu prezident
hlava katolické církve papež
zvolit hlavu města starostu
jmenovat hlavu vlády premiéra
Hlavou gangu je podle policejních informací 54letý podnikatel. vůdcem
Když jim zemřel otec, jako nejstarší se dostal do role hlavy rodiny a musel pomáhat matce vychovávat pět bratrů.
7.
(nejvyšší, horní, přední) část něčeho tvarem nebo umístěním připomínající hlavu 1, vrchol:
hlava komína / věže
krájení zelných hlav
Pro začínající či méně zkušené hráče je vhodnější větší hlava tenisové rakety.
Před zimou k hlavám růží přihrneme zeminu promísenou s kompostem.
Mezi ohrožené houby patří hřib královský, jehož hlava je nafialovělá.
tech. šroub s šestihrannou hlavou
□ hlava komety astronomie
jádro komety s plynným obalem (komou), který ho obklopuje
□ hlava parfému kosmetika
horní vrstva vonných složek uvolňující se z parfému nejdříve, nemající však dlouhou trvanlivost
□ hlava svalu anatomie
masitá část, kterou pokračuje začáteční úsek svalu připojený pomocí šlachy ke kosti
□ kočičí hlavy
oblé přírodní dlažební kameny • dlažba z nich zhotovená
8. i pomnožné hlavy
část něčeho, kam se zprav. pokládá hlava 1, čelo:
Do hlavy postele položte natřesené polštáře.
Maminka seděla v hlavách postele.
U hlavy a u paty hrobu jsou položeny velké ploché kameny.
Náhrobek je v hlavách hrobu vztyčován po uplynutí jednoho roku od pohřbu.
Kazatel stál u hlavy rakve.
V hlavách rakve jsou umístěny dva velké věnce.
9. technika
(klíčová) část zařízení, stroje, přístroje umožňující jeho fungování, využití k danému účelu:
výrobce hliníkových hlav do motorů
Vůz má v hlavě volantu ukrytý airbag.
Necháte-li tiskárnu delší dobu odpočívat, může v mikroskopických tiskových hlavách inkoust zaschnout.
K těžení uhlí z porubní stěny horník používá zásekový stroj s otočnou vrtací hlavou.
Závitořezná hlava z uhlíkové oceli je určená pro upínání závitníků.
10. právo, administrativa
obsahově samostatná a graficky oddělená část textu nějakého dokumentu, zkr. hl. syn. kapitola:
první hlava trestního zákona
hlava III Listiny základních práv a svobod
Premiér stvrdil podpisem sedmou hlavu smlouvy.
Čtvrtá hlava stanov popisuje obecná pravidla pro činovníky.
Ústava ČR je vnitřně členěna na hlavy, články a odstavce.
◊ bez hlavy a paty expresivní
takový (projev, text ap.), který nemá, nedává smysl • takovým způsobem (se vyjadřovat)
◊ bít někoho hlava nehlava ◊ expresivní mlátit někoho hlava nehlava
intenzivně, bezohledně, surově někoho bít
◊ bít se do hlavy ◊ expresivní tlouct se do hlavy
velmi si něco vyčítat, velmi něčeho litovat
◊ blbnout / zblbnout někomu hlavu kolokviální
?kolokviální
Jako kolokviální označujeme slova a významy, které jsou typické pro každodenní vyjadřování a zároveň v něm nepůsobí zhruběle. Tradičně se označují jako nespisovné.
, expresivní Jako kolokviální označujeme slova a významy, které jsou typické pro každodenní vyjadřování a zároveň v něm nepůsobí zhruběle. Tradičně se označují jako nespisovné.
1. vyvolávat, vyvolat v někom zmatek a mylné, nesmyslné názory a postoje • záměrně někoho plést, splést, mást, zmást
2. vyvolávat, vyvolat v někom (falešné) milostné naděje a milostný zmatek, svádět, svést někoho
◊ bliknout někomu v hlavě ◊ bliknout někomu hlavou
náhle přijít na mysl, napadnout:
V hlavě jí blikla vzpomínka na loňské léto.
Hlavou mi bliklo, jestli není na čase se vrátit.
◊ blýsknout někomu hlavou ◊ blýsknout někomu v hlavě
náhle přijít na mysl, napadnout:
Ve třetím setu jí blýsklo hlavou, že může zápas ještě zvrátit.
V hlavě mu najednou blýskl nápad.
◊ budou padat hlavy
kvůli vážnému pochybení, nedbalosti budou propuštěni nebo sesazeni ze svých funkcí vedoucí představitelé státu, organizace ap.
◊ být o hlavu kratší
přijít o hlavu, být sťat
◊ být otevřená hlava ◊ být hlava otevřená
být chytrý, důvtipný, schopný učit se a své schopnosti účinně využívat
◊ být padlý na hlavu expresivní◊ být na hlavu padlý expresivní
být hloupý, pomatený, bláznivý
◊ být postavený na hlavu ◊ být na hlavu postavený
(zprav. o nějakém společenském jevu) být nesmyslný, absurdní, nepochopitelný
◊ dát / položit / dávat (za něco / někoho) hlavu na špalek expresivní
1. zaručit se, ručit za něco, za někoho
2. nabídnout, nabízet své odstoupení z funkce
◊ dát hlavy / hlavu dolů
1. být zkroušený, přestat se snažit, když se něco nedaří
2. dát hlavu dolů být pokorný, přijmout skutečnost takovou, jaká je
◊ dát hlavy / hlavu nahoru
vzchopit se, dál se snažit, i když se něco nedaří
◊ dát hlavy dohromady
společně se zamyslet, poradit
◊ dělat / udělat někomu těžkou hlavu
působit, způsobit někomu starosti
◊ [dělat něco] hlava nehlava
(dělat něco) bez rozmyslu, nevybíravě, bezohledně
◊ [dělat něco] s lehkou hlavou
(dělat něco) bezstarostně, s klidem
◊ dělat si z něčeho / s něčím (těžkou / velkou) hlavu
trápit se kvůli něčemu, dělat si starosti
◊ drbat si hlavu expresivní
litovat něčeho, zklamaně si něco vyčítat
◊ dubová hlava expresivní◊ hlava dubová expresivní
1. tvrdohlavost, umíněnost jako vlastnost • tvrdohlavý, umíněný člověk
2. nedostatek chápavosti, rozumu • nechápavý, hloupý člověk
3. zapomnětlivost jako vlastnost • zapomnětlivý člověk
◊ [dům / střecha ap.] někomu padá na hlavu
dům, střecha ap. je ve zchátralém stavu a rozpadá se
◊ hlava mě bolela jak(o) střep expresivní
velmi silně, nepříjemně mě bolela hlava:
Když jsem ráno vstala, hlava mě bolela jako střep.
◊ hlavou zeď neprorazíš
svého cíle nemůžeš dosáhnout přímo, musíš zvolit jinou, nepřímou taktiku
◊ hlavu mu (nikdo) neutrhne expresivní
za chybu, prohřešek, neúspěch ap. mu nikdo nic hrozného neudělá
◊ hlavu vzhůru!
měj, mějte odvahu, vzchop se, vzchopte se
◊ hodit / házet někomu něco na hlavu expresivní
1. svalit, svalovat zodpovědnost na někoho, výmluvou ap. se zbavit, zbavovat viny a nespravedlivě ji přenést, přenášet na někoho jiného
2. prudce, rozzlobeně něco na první pohled odmítnout, odmítat, nepřijmout, nepřijímat, vrátit, vracet jako nevyhovující
◊ hodit / házet to / něco za hlavu
nedělat si (už) s něčím starosti, už si to nepřipustit, nepřipouštět
◊ horká hlava
1. ukvapenost, vznětlivost jako vlastnost • jednání bez rozmyslu
2. ukvapený, vznětlivý člověk
◊ hustit někomu něco do hlavy kolokviální vyšší
?kolokviální vyšší
Jako kolokviální vyšší označujeme kolokviální slova a významy, které se poměrně často užívají i v komunikačních situacích, v nichž se přednostně užívá spisovná čeština. V těchto situacích působí jako méně formální, stylově nižší.
kolokviální
Jako kolokviální označujeme slova a významy, které jsou typické pro každodenní vyjadřování a zároveň v něm nepůsobí zhruběle. Tradičně se označují jako nespisovné.
expresivní Jako kolokviální vyšší označujeme kolokviální slova a významy, které se poměrně často užívají i v komunikačních situacích, v nichž se přednostně užívá spisovná čeština. V těchto situacích působí jako méně formální, stylově nižší.
kolokviální
Jako kolokviální označujeme slova a významy, které jsou typické pro každodenní vyjadřování a zároveň v něm nepůsobí zhruběle. Tradičně se označují jako nespisovné.
1. intenzivním a vytrvalým mluvením někoho o něčem přesvědčovat
2. násilně nebo nadmíru někomu něco vštěpovat
◊ chytat se / chytit se za hlavu
být rozčilený až zoufalý, vyjadřovat, vyjádřit nespokojenost, zklamání, lítost
◊ (je tam) hlava na hlavě expresivní
(je tam) velké množství lidí
◊ [jít / skočit / vrhnout se ap.] do něčeho po hlavě
pustit se do něčeho bez rozmýšlení, bez zábran, spontánně
◊ jít hlavou proti zdi
snažit se o nemožné • neústupně jít proti (nepřekonatelné) překážce, přesile ap.
◊ kroutit / vrtět hlavou (nad něčím)
vyjadřovat nad něčím pochybnost, nedůvěru, údiv ap., divit se
◊ lámat si s / nad něčím hlavu ◊ lámat si hlavu s / nad něčím
usilovně, dlouho o něčem přemýšlet • dlouho něco rozebírat z různých hledisek
◊ ležet někomu v hlavě
nutit někoho stále o něčem, o někom přemýšlet, ustavičně se někomu v mysli připomínat • znepokojovat, tížit někoho
◊ mít čistou hlavu ◊ [dělat něco] s čistou hlavou
1. být schopen jasně, logicky uvažovat, myslet, být schopen plně se na něco soustředit:
Nejlíp se mi dělá po ránu, když je člověk odpočinutý a má čistou hlavu.
Chápu, že když se člověk napije, nemá čistou hlavu.
Zápas jsme hráli v klidu a s čistou hlavou.
2. být střízlivý:
Policistům bylo jasné, že řidič určitě nebude mít čistou hlavu, a tak mu dali dýchnout do přístroje.
Nealkoholické pivo budeme točit zdarma, aby se lidé, kteří sem jedou autem, mohli bezpečně a s čistou hlavou vrátit domů.
◊ mít děravou hlavu
být zapomnětlivý, nic si nepamatovat
◊ mít dobrou hlavu (na něco)
být inteligentní • díky své inteligenci v něčem vynikat
◊ mít hlavu a patu
být smysluplný, rozumný, logicky uspořádaný, mít svůj řád a smysl
◊ mít hlavu (děravou) jak(o) cedník expresivní
snadno a často zapomínat, být velmi roztržitý a zapomnětlivý
◊ mít hlavu jak(o) koleno
být holohlavý
◊ mít hlavu jak(o) (pátrací) balon
1. pociťovat nepříjemnou bolest hlavy, tlak v hlavě
2. být zahlcen informacemi, starostmi ap.
◊ mít hlavu jak(o) škopek expresivní
být zahlcen informacemi, starostmi ap.
◊ mít hlavu v oblacích ◊ chodit s hlavou v oblacích
mít nerealistické představy, očekávání • být zasněný
◊ mít hlavu v pejru kolokviální
?kolokviální
Jako kolokviální označujeme slova a významy, které jsou typické pro každodenní vyjadřování a zároveň v něm nepůsobí zhruběle. Tradičně se označují jako nespisovné.
expresivní Jako kolokviální označujeme slova a významy, které jsou typické pro každodenní vyjadřování a zároveň v něm nepůsobí zhruběle. Tradičně se označují jako nespisovné.
být zahlcen starostmi, problémy a intenzivně hledat jejich řešení
◊ mít jasnou hlavu ◊ [dělat něco] s jasnou hlavou
1. být schopen jasně, logicky uvažovat, být schopen se na něco plně soustředit (zejména oproštěním se od problémů, starostí)
2. být střízlivý
3. být duševně svěží, být schopen racionálního uvažování, jednání
◊ mít máslo na hlavě expresivní
nést vinu za něco • mít (veřejnou) ostudu kvůli dřívějšímu provinění
◊ (mít na hlavě) vrabčí hnízdo expresivní
(mít) rozcuchané vlasy nebo ležérní účes v chlapeckém stylu
◊ mít něčeho / někoho plnou hlavu
ustavičně na něco, na někoho myslet, být něčím, někým silně zaujatý
◊ mít něčeho (až) nad hlavu kolokviální
?kolokviální
Jako kolokviální označujeme slova a významy, které jsou typické pro každodenní vyjadřování a zároveň v něm nepůsobí zhruběle. Tradičně se označují jako nespisovné.
Jako kolokviální označujeme slova a významy, které jsou typické pro každodenní vyjadřování a zároveň v něm nepůsobí zhruběle. Tradičně se označují jako nespisovné.
mít něčeho příliš a stačit, zvládat to jen obtížně, popř. bez chuti • být pracovně krajně zatížený nebo přetížený
◊ mít oči navrch hlavy
1. ohromeně se něčemu divit
2. užasle něco, někoho obdivovat
◊ mít střechu nad hlavou
1. mít stálé bydlení v pronajatém nebo vlastním bytě, domě
2. mít alespoň provizorní ubytování, přístřešek
◊ mít svou / svoji hlavu ◊ mít tvrdou hlavu
rozhodovat se podle své vůle bez ohledu na druhé • trvat na svém postoji, být neústupný, tvrdohlavý
◊ mít to v hlavě (dobře) srovnané
1. být chytrý a důvtipný • umět myslet logicky a systematicky
2. mít něco pečlivě promyšlené • jednat cílevědomě a vědět, co je opravdu důležité
◊ mít v hlavě
být podnapilý
◊ mít v hlavě piliny hanlivé
být hloupý, neinteligentní
◊ mít v hlavě prázdno
1. (dočasně) nebýt schopen (složitějšího) přemýšlení • nebýt schopen si na nic vzpomenout
2. být hloupý
◊ mít (z něčeho) v hlavě galimatyáš kolokviální vyšší
?kolokviální vyšší
Jako kolokviální vyšší označujeme kolokviální slova a významy, které se poměrně často užívají i v komunikačních situacích, v nichž se přednostně užívá spisovná čeština. V těchto situacích působí jako méně formální, stylově nižší.
kolokviální
Jako kolokviální označujeme slova a významy, které jsou typické pro každodenní vyjadřování a zároveň v něm nepůsobí zhruběle. Tradičně se označují jako nespisovné.
expresivní Jako kolokviální vyšší označujeme kolokviální slova a významy, které se poměrně často užívají i v komunikačních situacích, v nichž se přednostně užívá spisovná čeština. V těchto situacích působí jako méně formální, stylově nižší.
kolokviální
Jako kolokviální označujeme slova a významy, které jsou typické pro každodenní vyjadřování a zároveň v něm nepůsobí zhruběle. Tradičně se označují jako nespisovné.
být (z něčeho) zmatený, popletený, nevyznat se v něčem
◊ mít (z něčeho) zamotanou hlavu expresivní
být zmatený z nastalé situace a nebýt si jistý jejím řešením, neumět si poradit
◊ nalít někomu něco do hlavy expresivní
1. někoho něco naučit rychle, ale povrchně
2. někoho o něčem přesvědčit
◊ napravit někomu hlavu
přivést, donutit někoho k poslušnosti, přimět k rozumnému jednání
◊ nasadit někomu brouka / brouky do hlavy
vzbudit v někom pochybnosti, podezření, znepokojit někoho a přimět ho k přemýšlení, zkoumání:
Účelově vyslovená lež může někomu nasadit brouka do hlavy.
Manažer mi svou nabídkou nasadil brouka do hlavy.
Některé knihy dětem před spaním nasadí brouky do hlavy.
◊ nasazovat / nasadit někomu / na někoho psí hlavu expresivní
nespravedlivě, nenávistně někoho z něčeho obviňovat, obvinit, pomlouvat, pomluvit • přisuzovat, přisoudit někomu to nejhorší
◊ něco / někdo straší někomu v hlavě expresivní
něco nebo někdo zaměstnává něčí myšlení, pozornost, znepokojuje ho
◊ něco blesklo / proběhlo / projelo někomu hlavou expresivní
něco někoho náhle napadlo, najednou se mu to připomnělo
◊ něco se někomu honí hlavou ◊ něco se někomu honí v hlavě
někdo o něčem (usilovně) přemýšlí, na něco myslí, něco se mu neodbytně vrací do mysli
◊ nechat si kálet na hlavu ◊ vulgární nechat si srát na hlavu
nechat se využívat, nebránit se ústrkům a ponižování
◊ nechat si to / něco projít hlavou
důkladně si něco rozmyslet, uvážit to ve všech souvislostech
◊ nejde mu to z hlavy
je tím stále znepokojený a pořád na to myslí, nemůže na to zapomenout a stále se k tomu v myšlenkách vrací
◊ někomu jde (z toho) hlava kolem
na někoho je toho až příliš, je (z toho) unavený, zmatený, bezradný
◊ někomu přeskočilo (v hlavě) expresivní
někdo jedná nerozumně, nelogicky, zbrkle
◊ někomu se (konečně) rozsvítilo (v hlavě) expresivní
někdo něco náhle pochopil, něco si uvědomil
◊ někomu třeští hlava expresivní
někdo pociťuje velmi silnou, nepříjemnou bolest hlavy
◊ někomu v hlavě hlodá / vrtá červíček / červík / červ (něčeho) expresivní
někdo neustále na něco myslí, má utkvělou, neodbytnou myšlenku, znepokojivý pocit
◊ nemít kam / kde složit hlavu
nemít místo, kde bydlet, přespat
◊ nemít to v hlavě v pořádku
nebýt psychicky normální, duševně zdravý
◊ nosit něco v hlavě
na něco (stále) myslet • pamatovat si něco
◊ od hlavy (až) k patě expresivní
1. zdůrazňuje okolnost, že jde o celý, celkový zevnějšek nebo o celé tělo, zcela
2. (při prohlížení něčího zevnějšku) zdůrazňuje okolnost, že jde o pozornou, zevrubnou prohlídku, důkladně
◊ odejít / odcházet se vztyčenou hlavou
uznat, uznávat svůj neúspěch, porážku a opustit nějakou situaci, funkci ap. hrdě, sebevědomě
◊ omlátit / otlouct někomu něco o hlavu expresivní
někomu něco důrazně připomenout, vyčíst, vynadat mu za to
◊ padat / padnout na něčí hlavu
(zprav. o vině, odpovědnosti ap.) být připisován, připsán někomu (který tak musí nést patřičné následky)
◊ [podrbat se / drbat se / poškrábat se ap.] na hlavě
projevit, projevovat rozpaky nebo bezradnost • zdráhat se, váhat, rozmýšlet se
◊ poplést / plést někomu hlavu
1. vyvolat, vyvolávat v někom zmatek a mylné, nesmyslné názory a postoje, zmást, mást někoho
2. vyvolat, vyvolávat v někom (falešné) milostné naděje a milostný zmatek, svést, svádět někoho
◊ porazit někoho / něco na hlavu ◊ na hlavu porazit někoho / něco
drtivě, úplně někoho, něco porazit, přemoct
◊ postavit něco na hlavu expresivní
podstatně něco změnit, přeměnit, převrátit
◊ postavit si / stavět si hlavu
být neústupný ve svém rozhodnutí, přesvědčení • tvrdohlavě něco odmítat, něčemu vzdorovat
◊ přerůst / přerůstat někomu přes hlavu
1. vyžadovat víc, než jsou něčí schopnosti, vymknout se, vymykat se někomu z kontroly
2. začít, začínat odmítat poslušnost a stát se, stávat se samostatným • předstihnout, předstihovat někoho, stát se, stávat se lepším
◊ převracet něco v hlavě
usilovně o něčem přemýšlet, rozebírat to z různých hledisek
◊ přijít o hlavu
1. být popraven
2. expresivní být sesazen, odvolán ze své pracovní, zprav. vedoucí funkce
◊ přijít o střechu nad hlavou ◊ ztratit střechu nad hlavou
ztratit stálé bydlení, nemít kde bydlet
◊ pustit / vypustit něco / někoho z hlavy expresivní
přestat na něco, na někoho myslet a už se tím, jím dále nezabývat
◊ ručit za něco / někoho (vlastní / svou) hlavou
nést za něco zodpovědnost, následky v případě nenáležitého stavu • brát si za někoho zodpovědnost, být si jistý jeho bezúhonností nebo jinými osobnostními kvalitami
◊ ryba smrdí / páchne od hlavy
chyba je ve vedení, které může nepříznivě ovlivňovat i své podřízené, a proto je potřeba ho vyměnit
◊ sklopit / klopit hlavu
1. projevit, projevovat zahanbení, stud
2. vyjádřit, vyjadřovat rezignaci, nedostatek sebedůvěry
◊ skočit / vrhnout / vrhat se do něčeho po hlavě
pustit se, pouštět se do něčeho bez váhání, velmi intenzivně, často i bez rozmyslu
◊ skopová hlava hanlivé◊ hlava skopová hanlivé
hloupý, omezený člověk, hlupák (často jako nadávka)
◊ stavět se / postavit se na hlavu
usilovně se o něco pokoušet, pokusit a přesto neuspět
◊ [stoupnout / vlézt / jít ap.] někomu do hlavy
1. (o slávě, úspěchu ap.) zbavit, zbavovat někoho skromnosti, sebekritičnosti a vyvolat, vyvolávat jeho pýchu, domýšlivost
2. (o alkoholickém nápoji) způsobit, způsobovat opilost, opít někoho
◊ strčit / strkat hlavu do chomoutu expresivní
1. oženit se, ženit se, vdát se, vdávat se
2. dostat se, dostávat se pod něčí moc, vliv, podřídit, podřizovat se někomu, něčemu
◊ strkat / strčit / schovat (před něčím) hlavu do písku
nechtít si přiznat, připustit existenci něčeho nepříjemného, nebezpečného ap.
◊ strkat / strčit hlavu do oprátky
vystavovat se, vystavit se nebezpečí vlastním jednáním, riskovat
◊ střežit / hlídat / opatrovat / chránit něco / někoho jak(o) oko v hlavě
pečlivě, úzkostlivě něco, někoho hlídat, střežit
◊ svolávat / sesílat / pouštět (na něčí hlavu) hromy a blesky expresivní
ostře projevovat svou nespokojenost, vyhrožovat někomu
◊ sypat si / nasypat si popel na hlavu ◊ sypat si / posypat si hlavu popelem
veřejně uznávat, uznat svou chybu, vinu a litovat svého činu (i za cenu sebeponížení)
Podle starozákonního zvyku projevovat smutek, lítost, pokání ap., zaznamenaného v bibli na několika místech.
◊ to mi hlava nebere expresivní
to nechápu, tomu nerozumím:
Míval jsem ho rád, ale co teď předvádí, to mi hlava nebere.
◊ to není z mé hlavy
to jsem (si) nevymyslel já (ale někdo jiný)
◊ točí se / motá se [mu ap.] (z něčeho) hlava
1. je mu ap. nevolno, na omdlení • má závrať, ztrácí rovnováhu
2. je (z toho všeho) velmi překvapený, rozrušený, je zahlcený silnými dojmy a není schopen vše myšlenkově zpracovat • je oslněný slávou, úspěchem ap.
◊ věšet hlavu
být sklíčený, ztrácet naději, odvahu, víru v úspěch
◊ víc hlav víc ví
větší množství lidí (s různými schopnostmi a zkušenostmi) najde rychleji, snadněji vhodné řešení problému
◊ vrtat někomu hlavou kolokviální vyšší
?kolokviální vyšší
Jako kolokviální vyšší označujeme kolokviální slova a významy, které se poměrně často užívají i v komunikačních situacích, v nichž se přednostně užívá spisovná čeština. V těchto situacích působí jako méně formální, stylově nižší.
kolokviální
Jako kolokviální označujeme slova a významy, které jsou typické pro každodenní vyjadřování a zároveň v něm nepůsobí zhruběle. Tradičně se označují jako nespisovné.
expresivní◊ vrtat někomu v hlavě kolokviální vyššíJako kolokviální vyšší označujeme kolokviální slova a významy, které se poměrně často užívají i v komunikačních situacích, v nichž se přednostně užívá spisovná čeština. V těchto situacích působí jako méně formální, stylově nižší.
kolokviální
Jako kolokviální označujeme slova a významy, které jsou typické pro každodenní vyjadřování a zároveň v něm nepůsobí zhruběle. Tradičně se označují jako nespisovné.
?kolokviální vyšší
Jako kolokviální vyšší označujeme kolokviální slova a významy, které se poměrně často užívají i v komunikačních situacích, v nichž se přednostně užívá spisovná čeština. V těchto situacích působí jako méně formální, stylově nižší.
kolokviální
Jako kolokviální označujeme slova a významy, které jsou typické pro každodenní vyjadřování a zároveň v něm nepůsobí zhruběle. Tradičně se označují jako nespisovné.
expresivní Jako kolokviální vyšší označujeme kolokviální slova a významy, které se poměrně často užívají i v komunikačních situacích, v nichž se přednostně užívá spisovná čeština. V těchto situacích působí jako méně formální, stylově nižší.
kolokviální
Jako kolokviální označujeme slova a významy, které jsou typické pro každodenní vyjadřování a zároveň v něm nepůsobí zhruběle. Tradičně se označují jako nespisovné.
nutit někoho k neustálému přemýšlení, vyvolávat v někom starosti, znepokojení, zvědavost ap.
◊ vsadit hlavu na něco ◊ vsadit hlavu, že…
být si něčím jistý, nepochybovat o něčem, plně se za to zaručovat
◊ vtloukat / vtlouct někomu něco do hlavy expresivní
nutit, přinutit někoho něco si zapamatovat nebo něčím se řídit • složitě a pracně, příp. násilím někoho něco učit, naučit
◊ vyčistit si / čistit si / provětrat si / vyvětrat si hlavu
duševně si odpočinout, odpočívat zejména pobytem na čerstvém vzduchu, zbavit se, zbavovat se zájmovou činností ap. nepříjemných myšlenek, odreagovat se, odreagovávat se
◊ vyhnat / vytlouct někomu něco z hlavy expresivní
donutit někoho na něco zapomenout, přestat se něčím zabývat
◊ vykouřilo se mu to / něco z hlavy expresivní
úplně něco zapomněl, nic si z toho nepamatuje
◊ vzít někoho (něčím) po hlavě expresivní
uhodit, udeřit někoho (něčím) silně do hlavy
◊ vzít si (něco) do hlavy
pevně se pro něco rozhodnout, umínit si, usmyslit si něco
◊ z toho [mě ap.] hlava nebolí
to pro mě ap. není důležité, tím se netrápím, s tím si nedělám starosti:
Co si o mně myslíš ty, z toho mě hlava nebolí.
Jak funguje firma, se nikdy moc nestaral, hlava ho z toho nebolí ani teď.
◊ zachovat (si) chladnou hlavu
uchovat si střízlivé, rozumné uvažování v náročné situaci, nepodlehnout panice
◊ zamotat někomu (něčím) hlavu expresivní
vyvolat v někom zmatek, zkomplikovat někomu přemýšlení, rozhodování ap.
◊ zchladit (horké) hlavy
uklidnit napjatou situaci • potlačit něčí zuřivost, rozbouřené emoce
◊ ztratit / ztrácet hlavu
ztratit, ztrácet kontrolu nad svým jednáním, chováním a podlehnout, podléhat emocím, pozbýt, pozbývat rozvahy
► hlavinka
[hlavɪŋka]
(2. j. -nky, 2. mn. -nek)
podstatné jméno rodu ženského
1.
syn. hlavička 1:
blonďatá hlavinka
dívky s natupírovanými hlavinkami
Lenčina hlavinka se mu opřela o rameno.
Tři dny měla na hlavince bouli.
2.
syn. hlavička 2:
Ať se dopracuje k odpovědi sama, ať si trošičku potrápí svou hlavinku.
Zajímalo mě, co mají místní lidé v hlavinkách.
3.
syn. hlavička 3:
Jste chytrá hlavinka, odhalila jste nás.
zdrobnělé → hlavička
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)